Dřevostavby - technologie

1. Konstrukční řezivo

Základním konstrukčním prvkem lehkého dřevěného skeletu je přesně hraněné řezivo. Nosná konstrukce je tvořena prvky o stejném průřezu.  Pro výrobu může být použito rostlého dřeva nebo lepeného profilu.

Výhodou lepeného profilu je vyšší stupeň využití materiálu. Z rostlého dřeva jsou vyřezány části s nižší pevností.  Patří sem větší nezarostlé suky, trhliny, nerovné úseky vzniklé růstem stromu. Zbývající homogenní dřevo je nařezáno na kratší lamely a spojeno polyuretanovým lepidlem pomocí zubových spojů. Vzniklý materiál je sice dražší, ale s vyšší únosností a rozměrově mnohem stabilnější. Z řeziva příslušných délek je pomocí hřebíkových spojů sestaven nosný skelet. Pro zajištění tuhosti je skelet opláštěn deskovým materiálem. Tato konstrukce vymezuje prostor objektu a předurčuje jeho vnitřní členění. Dispozice nepodléhá žádným modulovým rozměrům.

2. Konstrukce stěn

Stěna přenáší statické zatížení pomocí nosných rámů. Rámy jsou tvořeny z horizontálních a vertikálních prvků shodného průřezu. Prvky jsou z přesně hraněného konstrukčního řeziva s vlhkostí 15% ± 2%. Rozměry průřezu sloupků vycházejí z požadavků na finální vlastnosti stěny. Konstrukce stěny musí přenést stálé a nahodilé zatížení, šířka sloupků dovoluje vložit dostatečné množství tepelné izolace. Stěna musí být celistvá. V případě požáru musí přenášet zatížení a nedovolit šíření kouře minimálně po dobu stanovené požární odolnosti. Dle zatížení a požadavků na množství tepelné izolace jsou pro nosnou obvodovou stěnu používány konstrukční sloupky průřezu 120x60 mm, pro nenosné příčky pak většinou postačuje 80x60 mm. Rámy jsou sestaveny ze spodního a horního prahu, sloupků, konstrukčního plášťování, věnce, překladů, rozpěr sloupků případně ztužujících diagonál. Tyto prvky tvoří všechny typy stěn - nosné/nenosné; vnitřní/vnější.

3. Lehký dřevěný skelet

Staveništní varianta

Jednotlivé prvky jsou nařezány ze základních profilů přímo na staveništi. Materiál je dodáván na stavbu ve formě paketů. Délka dodaných prvků vychází ze světlé výšky podlaží, která je u obytných staveb většinou 2,5-3,0 m.  Je nutné dopředu rozmyslet optimální délku tyčového řeziva, aby byl minimalizován prořez. Nadstandardní délky je třeba objednat s dostatečným předstihem.

Varianta prvkové prefabrikace

Podle výkresové dokumentace jsou prvky ve výrobní hale nařezány pod daným úhlem na potřebné délky, označeny a zabaleny do ochranné fólie. Následné sestavení na stavbě je velmi rychlé. Řezání (na přesnost nejnáročnější práce) je tak prováděno bez vlivu klimatických podmínek. Díky 3D zpracování projektů lze použít data z návrhu a exportovat je přímo do obráběcích automatů (technologie CAD-CAM). Při správné koordinaci je tato metoda velmi efektivní. Postup výstavby pomocí prvkové prefabrikace nepodléhá, na rozdíl od panelové prefabrikace, nutnosti certifikačních zkoušek.

Technologie lehkého dřevěného skeletu

Vzduchotěsnost

Problém vzduchotěsnosti je širokou veřejností vnímán především jako problém napojení výplňových otvorů na obvodový plášť, ale realita je daleko složitější. V praxi je třeba dosáhnou vzduchotěsnosti obálky budovy jako celku. Vzduchotěsnost je vyžadována z důvodů dosažení navrhované energetické náročnosti budovy, zajištění kvalitní vnitřního klimatu a především z důvodů spolehlivosti stavebních konstrukcí. Nežádoucí netěsnosti v konstrukci mohou mít za následek různé problémy jako například růst plísní, nadměrnou tepelnou ztrátu nebo kondenzaci par uvnitř konstrukce, která vede k degradaci konstrukce. Dosažení požadované vzduchotěsnosti není jednoduchým úkolem. Na problém vzduchotěsnosti je třeba myslet již v projektové fázi. Je třeba jasně vymezit vzduchotěsnící vrstvu ve skladbě každé obvodové konstrukce, zvolit vhodné materiály pro tyto vrstvy, minimalizovat prostupy těmito vrstvami. Dominantní podíl na funkčnosti vzduchotěsnící vrstvy má ovšem vlastní provedení. Je zapotřebí zajistit celistvost vzduchotěsné vrstvy a zajistit vzduchotěsné napojení této vrstvy na ostatní konstrukce a prostupující prvky (potrubí, okna atd.). Vzduchotěsnost obálky budovy se hodnotí na základě intenzity výměny vzduchu při 50 Pa (n₅₀), které se zjišťuje měřením podle ČSN EN 13829, výsledná hodnota má splňovat podmínku n₅₀ ≤ n_50,N

Způsob větrání v budově                                  50,N [h-1]
 Přirozené nebo kombinované                     4,5
Nucené                                                             1,5
Nucené se zpětným získáváním tepla        1,0
Nucené se zpětným získáváním tepla              
v budovách se zvláště nízkou potřebou           
tepla na vytápění (pasivní domy)                  0,6

U dřevostaveb se nejčastěji jako vzduchotěsnící vrstva používá parozábrana (PE folie) nebo záklop z velkoformátových desek na bázi dřeva (OSB) s přelepenými spárami. Druhá z variant, jak ukázala kontrolní měření, je v čase spolehlivější. Foliové systémy jsou totiž náchylné na protržení, což se mnohdy projeví, až když je tato vrstva zakryta dalšími konstrukcemi. Oprava tak nese další vícenáklady.

Nejčastěji se netěsnosti projevují:

-          defektem hlavní vzduchotěsnící vrstvy (necelistvost, poškození)

-          netěsným stykem obvodové a střešní konstrukce

-          netěsným stykem obvodové stěny a podlahy na terénu

-          netěsností připojovacích spár výplní otvorů

-          netěsností prostupů (elektro, kanalizace, voda, komínové těleso, atd.